Autor se zabývá základními otázkami marxistické ontologie. Hlavním tématem práce je kritika tzv. substančního modelu v ontologii. Sleduje jeho genezi v dějinách lidského myšlení a chce dokázat jeho historicko-společenskou.

Zdá se, že není nic přirozenějšího, než se spolu s Russellem domnívat, že „máme-li smysluplně hovořit a ne pouze vydávat zvuky, musíme slovům, která užíváme, dávat nějaký význam; a významem, který svým slovům dáváme, musí být něco, s čím jsme přišli do styku“. Naše slova přece musí, aby byla skutečně smysluplná, něco představovat! Od toho se odvíjí běžná poučka, která nám říká, že slova jazyka jsou symboly, to jest (podle Encyklopedie Britannica), „prvky komunikace, které mají představovat osobu, předmět, skupinu, proces (...) nebo ideu“. Problém je ovšem v tom, že není zdaleka zřejmé, co to vůbec znamená něco představovat; a co to tedy znamená být symbolem. V běžném jazyce hovoříme o představování například tehdy, když říkáme, že herec na jevišti divadla představuje dánského prince Hamleta, nebo že krabička sirek, kterou použijeme namísto ztracené šachové figurky, představuje černou věž. Jak vůbec může dojít k tomu, aby něco (nebo někdo) představovalo něco (nebo někoho) jiného? Jednou ze možností jistě je, že to někdo vyhlásí a jiní to přijmou. V programu divadla se například napíše, že se hraje Hamlet, diváci si to přečtou a vědí, že člověk, který pobíhá po jevišti s lebkou, představuje onoho dánského prince. Člověk, který zjistí, že mu chybí šachová figurka, vezme krabičku sirek a prohlásí „Tato krabička bude představovat černou věž“. To je čirá konvence: lidé se o tom, že něco bude představovat něco jiného, jednoduše dohodnou. K takové dohodě sice není potřeba, aby s ní ti, kdo ji přijímají, nahlas vyslovovali souhlas; je k ní nicméně potřeba, aby ji někdo vyhlásil a někdo jiný jeho vyhlášení porozuměl a přijal ho. Z toho ovšem plyne, že o takto konvenční druh představování se jazyk opírat nemůže; alespoň ne obecně. Brání tomu fakt, že k ustanovení takové konvence už jazyk potřebujeme – potřebujeme tedy již nějaká slova, která něco 'představují', mít. Když již nějaký jazyk máme, není problém zavést konvencí další jazyk – jak je to ale s tím prvním jazykem? (Nebylo by možné, abychom konvenci ustanovili za pomoci nějakých pouze 'předjazykových' komunikačních prostředků? Nemůžeme konvenci, na jejímž základě nějaký typ zvuku představuje velryby, ustanovit třebs pomocí pouhého ukazování na velryby? Problém je zřejmě v tom, že rámec, který by byl potřeba k tomu, aby mohlo být to či ono gesto interpretováno jako ukázání, které ustanovuje, co bude daný zvuk představovat, by musel sestávat z tak komplexních komunikčaních praktik, že je opět stěží představitelný jinak než v podobě jazyka.) Samozřejmě, že konvence není tou jedinou cestou, jak může dojít k tomu, že něco představuje něco jiného.. (shrink)

John Searle je profesor filosofie na University of California v Berkeley. Do filosofie se nesmazatelně zapsal již svou ranou teorií řečových aktů , která významně ovlivnila současné pojetí jazyka. Searle v ní klade důraz na mínění mluvčího a posluchače a na roli jejich mínění při ustavování významu. Searlův zájem o mysl a intencionalitu později vyústil v komplexní teorii intencionality a v úvahy o ontologii mysli a vědomí a o začlenění vědomí do světa přírody . Se zájmem o mysl souvisí i (...) slavný argument obvykle nazývaný „čínská místnost“, který je zaměřen proti teorii silné umělé inteligence, tedy proti názoru, že mysl může vzniknout implementací počítačového programu. Úvahy o jazyce a intencionalitě také předznačily Searlovo další velké téma a další originální příspěvek k filosofii – jeho ontologii sociální reality , na níž v současné době dále pracuje. Jiným Searlovým důležitým filosofickým tématem je racionalita . Následující rozhovor se uskutečnil u příležitosti Searlovy návštěvy v Praze ve dnech 8.–11. října 2007, kdy Searle přednesl dvě přednášky na téma sociální reality a úlohy jazyka v jejím ustavování. Za laskavou spolupráci při zpracování rozhovoru patří dík paní Dagmar Searle. (shrink)

Význam Thomase Kuhna z hlediska jeho vlivu na další vývoj představ o povaze vědy a konkrétně na vznik tzv. sociologie vědeckého poznání bývá dnes běžně spojován s jeho Strukturou vědeckých revolucí, zatímco jeho starším historickým pracím je v tomto ohledu jen zřídkakdy věnována pozornost. Příspěvek analyzuje právě tyto práce a pokouší se charakterizovat základní metodologické rysy Kuhnova přístupu k dějinám vědy, který je v nich uplatňován. Prostřednictvím jejich porovnání s metodologickými východisky rané sociologie vědeckého poznání se snaží zjistit, nakolik lze (...) již Kuhnovy historické práce považovat za významné ze sociologické perspektivy. Jelikož tyto práce pocházejí z doby, kdy byla historiografie vědy pod výrazným vlivem Alexandra Koyrého, příspěvek zkoumá také metodologická východiska jeho prací, aby bylo možno zjistit, do jaké míry se Kuhnův přístup vymykal standardní poválečné historiogra) i vědy navazující na Koyrého tradici. (shrink)

Studie se zabývá tím, jak se v českých zemích obráželo bouřlivé období vývoje biologického myšlení od přelomu 19. a 20. století do první světové války, kdy vedle sebe existovaly velmi různé názory na evoluci. Mnohovrstevnatost teoretickou přitom doplňuje i kulturní a vědecká mnohovrstevnatost českých zemí, kde se jednak mísí vlivy německé a české biologie na svých autonomních institucích, a jednak lze spatřovat rozdíly i mezi lokálními centry Prahou a Brnem se svými badatelskými tradicemi a nezávislými vazbami na další centra ve (...) Vídni a evropských univerzitách. Centrem zájmu jsou teoreticky uvažující biologové, kteří buď sami dlouhodobě profilovali české biologické myšlení, anebo na něj měli díky zdejšímu působení přímý vliv. V letech ca 1900–1915 došlo k prvnímu otevřenému a diskutovanému vrcholu v české recepci evolucionismu a před jednoznačnými pozicemi a „velkými teoriemi“ má navrch spíše prostředkování diferencované zahraniční diskuse, podněty vlastní experimentální práce a opatrné očekávání od nového studia variability a dědičnosti. (shrink)

Thomas Kuhn ve svých pozdějších pracích ostře napadá tzv. silný program sociologie vědění a důsledně se vůči němu vymezuje. Tato skutečnost je zajímavá z toho důvodu, že představitelé silného programu se naopak ke Kuhnovi otevřeně hlásí a vydatně čerpají z jeho díla, neboť v něm spatřují řadu klíčových myšlenek, které implikují možnost sociologické analýzy vědeckého poznání. Cílem této studie je kriticky přezkoumat Kuhnovu kritiku silného programu a zhodnotit její oprávněnost. V první části je za tímto účelem nejprve rekonstruováno (...) Kuhnovo pojetí silného programu, jež je posléze porovnáno s pracemi jeho zakladatelů Davida Bloora a Barryho Barnese, v nichž je silný program teoreticky rozvíjen. V další části jsou Kuhnovy argumenty proti silnému programu konfrontovány s vybranou historickou studií, v níž je silný program aplikován v praxi. Třetí část pak obrací pozornost ke Kuhnovu vlastnímu pojetí vědy, které je v ní porovnáno se silným programem právě v těch aspektech, jež na něm Kuhn kritizuje. (shrink)

Tato studie se zabývá zobrazováním alchymie v malbách, knižních ilustracích i v architektuře v období raného novověku. Na jednotlivých příkladech obrazů či ilustrací prezentuje různé aspekty alchymistova života i jeho práce. Nezabývá se symbolickou alchymickou ikonografií, ale zaměří se především na zobrazování prostředí a vybavení alchymických dílen i osobností samotných alchymistů. Soustředí se zejména na vyobrazení zařízení alchymických laboratorií, s nimiž se lze setkat jak u renesančních malířů, tak v ilustracích alchymických rukopisů a poměrně ojediněle i v české architektuře. Poskytuje (...) také pohled na vyobrazení vzniklá v souvislosti s literární kritikou alchymie. Alchymisté byli zejména v dílech předních evropských humanistů často záměrně zesměšňováni, kritizováni a označováni za blázny a zloděje. V závěru se zabývá vybranými příklady ze žánrového umění, kde byli rovněž alchymisté zobrazováni často satiricky, ale i s určitou úctou, jako vzdělaní učenci. Výtvarné umění raného novověku nám představuje různé aspekty života alchymistů a je v dnešní době jednou z možností, jak se přiblížit porozumění jejich vědeckým aktivitám. Jak však studie ukazuje, k těmto obrazovým materiálům je třeba přistupovat kriticky. (shrink)

V práci sa zaoberám kritickou expozíciou argumentačných schém v kontexte pragma-dialektického prístupu k argumentácii. Nadväzujem pritom na prácu Hitchcocka a Wagemansa (2011), ktorí sa sústredili najmä na problémy súvisiace s typológiou argumentačných schém v pragma-dialektike. Pozorovania Hitchcocka a Wagemansa sú v priebehu výkladu kriticky hodnotené, prípadne upravené. Časť kritiky, ktorú v práci uvádzam, súvisí s tým, že niektoré dôležité aspekty argumentačných schém sú v rôznych pragma-dialektických publikáciách prezentované odlišne bez toho, aby sa odlišnosť akokoľvek komentovala, alebo zdôvodnila. Existencia takýchto zdôvodnení (...) nie je pritom iba znakom, ale aj nevyhnutnou podmienkou toho, aby sme akúkoľvek zmenu mohli nazývať pokrokom v teórii. Posledná časť práce je zameraná na problémy týkajúce sa hodnotenia argumentácie v pragma-dialektickom prístupe. Hoci článok prináša vlastné pozitívne návrhy, dôraz a celkový zámer spočíva predovšetkým na expozícii nedostatkov súčasného stavu pragma-dialektickej koncepcie argumentačných schém. Kľúčové slová: argumentačné schémy, kritické otázky, pragma-dialektický prístup k argumentácii, hodnotenie argumentov. (shrink)

Cieľom práce je poukázať na metodologický problém mylného usudzovania z časti na celok v makroekonómii. Pri skúmaní v makroekonómii, je potrebné overovať obsah i formu, aby sme dokázali tento problém odhaliť a použiť správnu metódu skúmania. Problém mylného usudzovania z časti na celok je relatívne silný argument pre používanie metodologického pluralizmu pri skúmaní v makroekonómii. Koncept mylného usudzovania z časti na celok má široké uplatnenie v makroekonómii i hospodárskej politike. Metodologickému problému sa dá vyhnúť prostredníctvom rozvahového prístupu k makroekonómii. V (...) súčasnosti konceptom mylného usudzovania z časti na celok trpí napríklad politika kvantitatívneho uvoľňovania. Je otázkou, prečo takto závažný metodologický problém zostáva relatívne na pokraji skúmania metodológie v ekonómii. (shrink)

Práce se zabývá filosofickou analýzou vědeckého výzkumu, kterou v polovině minulého století provedla botanička Agnes Arberová. Její koncepce je cenným příspěvkem k otázce kontextu vzniku vědeckého objevu a procesu jeho zdůvodnění v biologických disciplínách. Ve stati se pokusím doložit, že její úvahy mají ráz v zásadě fenomenologický, a proto bude její koncepce interpretována na pozadí úvah Maurice Merleau-Pontyho o tělesné povaze smyslů. Taková interpretace napovídá, že Arberová ve shodě s Merleau-Pontym uvažuje o fenoménech nikoli jako o objektech, které lze zkoumat (...) odděleně, nýbrž nám představuje fenomenální pole, v němž se fenomény vyjevují v souvislosti s předcházející zkušeností. Orientace v předmětu výzkumu lze vnímat jako otázku rovnováhy, jíž badatel výzkumem aktivně vyhledává. (shrink)

Práce si klade za cíl porovnat vliv filosofického učení na pokrok společnosti a hospodářství s ohledem na vliv náboženství. Vliv filosofie je studován na historickém vývoji společnosti ve starověku a středověku. Jde o období, které bylo nejvíc ovlivněno náboženskými změnami, které vedly k různému společenskému vývoji v závislosti na volnosti v rozhodování. Tato teze je postupně doložena na vývoji antického Řecka, starověké Číny, arabského světa a středověké katolické Evropy. Tyto regiony procházely obdobími hospodářského vzestupu a úpadku podle toho, nakolik se (...) filosofii dařilo držet odstup od náboženských zásahů. Na vývoji Evropy je zároveň poukázáno na fakt, jakým způsobem znalosti antiky procházely dějinami přes jednotlivé regiony, které kladou důraz na rozvoj člověka. (shrink)

Považujeme Leninovo dílo Materialismus a Empiriokriticismus považujeme za vhodnou pro vyjasnění vlastních názorů a objasnění těchto názorů případným čtenářům ze dvou důvodů. Především proto, že jsou v ní vysvětlovány v elementární formě problémy vědomí (ve vztahu k hmotě); a také problematika poznávání a role lidského myšlení v tomto procesu. Druhým důvodem je zjištění, že valná většina lidí, aniž by to tušila, sdílí Leninovy názory na to, co je to hmota a vědomí, zda může existovat pohyb bez hmoty, na to, jak (...) poznáváme, jakož i na další kategorie a problémy. (shrink)

Článek se zabývá různými možnými úhly pohledu na problém závislosti, nakolik je relevantní pro filosofii. Nejprve diskutuje vztah mezi závislostí a akrasií; poté navrhuje další směry analýzy závislosti jakožto komplexního problému aktérova postoje k možnostem vlastní existence a pravidlům her a kontextů, v nichž se pohybuje.The paper deals with various possible points of view on the problem of addiction, as far as it is a relevant philosophical topic. It discusses first the relationship between addiction and akrasia; then it suggests other (...) directions for the analysis of addiction as a complex problem of the agent’s stance to the possibilities of her/his own existence and to the rules of the games and contexts within which she/he acts. (shrink)

Vstupní kapitola objasňuje neotickou filosofii 17.-18. století a pojetí člověka. Další výklady sledují na Kantově filosofii zápas noetického konceptu filosofie s metafyzickým konceptem jsoucna, učení prvního filosofa činné.

Práce se zaměřuje na metodologicko-historické aspekty vývoje neurologie. V roce 2001 přišel Marcus Raichle s překvapujícím objevem, který je nyní obecně známý jako teorie Default Mode Network. DMN s sebou kromě nových poznatků o mozkové aktivitě přináší i kompletní přehodnocení dosavadních přesvědčení o mozku. Vědecká komunita předpokládala, že mozek je „reflexivním" nástrojem k vnějšímu prostředí a od tohoto přesvědčení odvíjela neurologický výzkum. DMN však přichází s pojetím neurální aktivity, jež není závislá na aktivní stimulaci mozku, což je v přímém protikladu (...) s předchozí výzkumnou tradicí. Současné výzkumy DMN vedou ke zcela novým poznatkům, které nebyly dosažitelné v rámci předchozího paradigmatu. Radikální proměna pojetí aktivity mozku s sebou přináší i nutnost přehodnocení neurologického výzkumu z hlediska metodologie. Stať se zabývá otázkou, zda lze považovat DMN za vědeckou revoluci a nové paradigma neurovědy v kontextu analýzy historických událostí, jež formovaly předchozí a stávající neurovědecký výzkum. (shrink)

Tato studie je inspirována knížkou Petra Urbana Jak rozumíme druhým? Studie o sociálním rozumění a sdílení světa nejen u člověka a věnuje se současným diskuzím o povaze sociálního rozumění, zejména v případě nelinguálních tvorů. Nejvýraznější pozice zastává na jedné straně skupina srovnávacích psychologů kolem M. Tomasella, která vychází z filosofů kolektivní intencionality, na straně druhé D. Leavens a K. Bardová, kteří mají blízko k interaktivistické interpretaci problému sociálního rozumění. Bude ukázáno, že rozdíly ve výsledcích empirických výzkumů mají základ v ontologických (...) závazcích jednotlivých výzkumných programů, přičemž důležitou roli hraje vymezení se vůči problému antropologické diference. Studie se táže, je-li možné prostředky filosofi e vědy mezi soupeřícími teoriemi rozhodnout. Na závěr je uvedena možnost biosémiotické reinterpretace mimo-lidského sociálního rozumění na pozadí teorie umweltu. (shrink)

1. Yugyo chŏnt'ong kwa taedong inyŏm -- 2. Yugyo chŏnt'ong, Han'guk minjujuŭi, taedong minjujuŭi -- 3. Taedong minjujuŭi wa pip'an iron ŭi pangbŏp -- 4. Munmyŏng chŏnhwan ŭi sidae wa saengt'ae, taedong minjujuŭi ŭi kanŭngsŏng.

Tématem studie je dosud neprobádaná oblast vnějších dějin vzniku sociologie vědeckého poznání. Jejím záměrem je analýza vnějších faktorů, které se podílely na vzniku této disciplíny, a to za účelem nalezení odpovědi na otázku, proč vznikla právě v sedmdesátých letech minulého století na Oddělení pro studium vědy při Edinburské univerzitě a právě v podobě tzv. silného programu sociologie vědění. Skrze postavu zakladatele edinburského Oddělení pro studium vědy C. H. Waddingtona se studie zaměřuje konkrétně na dvě epizody, a to na vznik (...) politicky angažovaného hnutí britských levicových vědců ve třicátých letech prosazujících myšlenku sociální funkce vědy a na politizaci tzv. problému dvou kultur v poválečné Velké Británii, která vedla ke změně britské vědní politiky a k reformám britského systému vzdělání. Závěrečná část studie pak věnuje pozornost individuálním zájmům těch členů edinburského Oddělení pro studium vědy, kteří stáli za bezprostředním vznikem silného programu. (shrink)

Diskussion over begrebet 'skønhed', og om hvordan den påvirker vores liv.

Aydınlanma çoğu düşünürün eşitlik, özgürlük ve keyfi gücün kontrolü gibi ideallerle ilgilendikleri bir dönemdir. Bu düşünürler akıl sahibi ve ekonomik açıdan özgür “evrensel” bir insan öznesi yaratmaya çalıştılar. Bu çalışma günümüzde hâkim olan toplumsal cinsiyet rollerinin ve kalıp yargıların köklerini tanımak adına, önemli bir geçiş dönemi olan Aydınlanma’nın cinsiyet anlayışının bir araştırmasını yapmayı amaçlamakta, bu ideallere ulaşıp ulaşamadığını sorgulamaktadır. Evrensel bir insan öznesinin kadınları kapsayıp kapsamadığını irdelemektedir. Çalışmada öncelikle Aydınlanmanın temel kavramsal çerçevesine yer verilmiş, daha sonra dönemin cinsiyetler arasındaki farklılıkları (...) tanımlama çabaları ortaya konulmuştur. Bu çabaların evrensel insanlık doğasını vurgulayan fikirlere uymadığına dikkat çekilmiştir. “Doğa”, “akıl” ve “erdem” gibi kavramlarla ilişkilendirilen dönemin cinsiyet tartışmaları; kadını doğasının zayıflığı, akli melekelerinin noksanlığı ve erdemin taşıyıcısı olarak ele almış ve bu iddialarını bilimsel açıklamalarla meşrulaştırma çabaları etrafında şekillenmiştir. Bu da Aydınlanma’nın kadınların konumu konusunda başarısız olmasına ve tartışmaların kısır bir döngüde kalmasına sebep olmuştur. Ancak çalışmada yine aynı Aydınlanma’nın kadınları cinsiyetin kısıtlayıcı tanımından kurtarmak için nasıl bir pratik sergilediği ve gücün yeniden şekillendirilmesinde hangi katkıları sunduğu da ortaya konulmuştur. Aydınlanma’nın çelişkilerini fark eden Mary Wollstonecraft aydınlanma ideallerinin kadınları kapsayıp kapsamadığı sorgulamaları ile aydınlanmanın fikirsel olarak feminizme zemin hazırlayan yönünü temsil etmektedir. Özetle Aydınlanma’nın kendisini insanlığın ilerlemesinde bir aşama olarak tasavvur etme ve meşrulaştırma yolundaki derin kararsızlıklarına işaret eden çalışma, onun hak iddialarını uygulanabilir evrensel norm ve ilkelere dayandırıp dayandıramadığını sorgulamakta ve bu noktada başarısız olduğunu iddia etmektedir. Ancak aynı zamanda Aydınlanma’nın kadının uyanış sürecindeki ateşleyici rolüne ve günümüz feminizminin bu sürecin tarihsel tezahürü olduğuna işaret edilmektedir. (shrink)

Po pádu totalitárních systémů, jež spočívaly na marxistické ideologii, se sociální věda začala k dialektice chovat rezervovaně, případně ji zcela vyloučila z legitimního instrumentária vědy. Studie se na pozadí vývoje a proměn dialektiky v různých sociologických koncepcích snaží odpovědět tři otázky: a) nakolik je „dialektická sociologie“ možná, b) zda nejde o redundantní termín, c) ukázat elementární principy, jimiž se „dialektické zkoumání“ sociální reality může či má řídit. V závěru ukazuje rozdílnost principů tzv. lazarsfeldovského a radikálně kritického paradigmatu v empirickém (...) výzkumu. (shrink)

Collection of research papers presented by eminent scholars on definition of 'dvāsuparṇā' of Atharvana Upanishad.

Práce zkoumá kategorii nahodilosti, jednu z nejzávažnějších v marxistické i nemarxistické filosofii. Její poznání umožní pochopení ostatních kategorií. Autor dospěl k závěru, že slova náhoda a nahodilé mají řadu pronikavě.

On the eminence and dignity of parents; in the light of Koran and Hadith (Islamic traditions), also Muslim ethics.

Práce předpokládá určité znalosti marxistické filosofie. Vychází z diskusí o předmětu historického materialismu, které probíhají na našich i zahraničních filosofických pracovištích od roku 1954, a klade si za cíl ujasnit místo aúlohu historického materialismu v systému společenských věd a jeho metodologické otázky.

Tato práce se podrobně věnuje způsobu, jakým David Hilbert (1862–1943) pojal aritmetizaci geometrie v knize Grundlagen der Geometrie z roku 1899. Nejprve stručně představíme Hilbertovy předchůdce z téže doby, kteří buď po změnách v založení geometrie volali, nebo je již sami prostřednictvím axiomaticko-deduktivní metody zapracovali. Neopomeneme přitom, co dílu předcházelo v dřívějších Hilbertových přednáškách. Následně se pokusíme nastínit­ obsah prvních dvou kapitol knihy a vysvětlit dobové i věcné souvislosti, nutné k jejich pochopení. Představíme způsob implicitních definic základních pojmů a vztahů (...) v axiomech, a dále Hilbertovo rozdělení axiomů do skupin, přičemž se zejména zaměříme na axiomy spojitosti v kontextu s otázkou o její bezespornosti. K tomu popíšeme konstrukci aritmetického modelu axiomů geometrie, který Hilbert pro důkaz bezespornosti používá. V závěru se pokusíme nastínit hlavní důvody, které Hilberta k napsání díla vedly, a některé klíčové důsledky jeho pojetí axiomatiky geometrie. (shrink)

Práce analyzuje základní východiska Humova empirismu rozpracovaného v díle A Treatise of Human Nature a snaží se o zachycení jejich problematičnosti. V centru pozornosti stojí Humova primární teze, která vysvětluje vztah impresí a idejí, a to především ve třech ohledech - těmi jsou otázka možnosti obecných výroků (splývající v jedno s otázkou statusu logiky v Humově filosofickém systému), otázka legitimity odlišení impresí a idejí a otázka diference mezi myslí a vědomím. Práce dospívá na základě inspirace Husserlovou kritikou Huma a rozpracování (...) těchto tří otázek k odhalení skrytých metafyzických dualistických předpokladů systému Treatise, bez nichž vede Humův skepticismus k rozkladu veškerého poznání. (shrink)

Kurrâ’ya nispet edilen aynı kelimelerdeki edâ farklılıklarının tartışmalara sebep olmasından ötürü kıraat ihtilafı olan kelimelerde ihticâc yapılmasına gereksinim duyulmuştur. Delil getirmek manasında kullanılan ihticâc kavramı, kıraat ihtilafları için söz konusu olduğunda ise kıraat ihtilaflarının sıhhat zemininin ortaya konması kastedilmektedir. Ayrıca 2. asrın sonlarında kıraat tevcîhlerinin yapıldığı müstakil eserler ortaya çıkmakla birlikte kıraat alan yazınına ait genel telifatlarda da kıraat ihticâclarının yapıldığı görülmektedir. Kıraat müelliflerinden biri olan İbnu’l-Cezerî de Neşru’l-ḳırââti’l-‘aşr adlı eserinde zaman zaman kıraat ihticâcına yer vermektedir. Mezkûr eserdeki kıraat ihticâcları (...) hakkında tespit edilebildiği kadarıyla yapılmış tek bir çalışma bulunmaktadır. Fakat bu çalışmada, kıraatten ve bunun dışındaki disiplinlerden yeterince istifade edilmediği belirlenmiştir. Ayrıca selef ulemasının Neşru’l-ḳırââti’l-‘aşr adlı esere ihticâc konusunda etkisi özelinde bir çalışmaya da rastlanmamıştır. Buradan hareketle elinizdeki bu çalışmada, İbnu’l-Ce-zerî’nin kıraat ihticâcına dair uygulamaları Neşru’l-ḳırââti’l-‘aşr adlı eser özelinde incelenmiş, me‘âni’l-Kur’ân ve me‘âni’l-kıraat literatürlerinin ortaya çıktıkları dönem dikkate alınarak h. 2.-4. asırlarda kaleme alınan bu literatürlere ait eserlerin İbnu’l-Cezerî’ye ait kıraat tevcîhlerine etkisinin olup olmadığı araştırılmıştır. Çalışmanın neticesinde İbnu’l-Cezerî’nin yaptığı kıraat tevcîhlerinden ele alınanların bir kısmına, söz konusu üç asırda kaleme alınan me‘âni’l-Kur’ân ve me‘âni’l-kıraat telifatında ekseriyetle yer verilmediği saptanmıştır. İbnu’l-Cezerî’nin ise kıraat ihtilafının olmadığı yerlerde dahi ilgili edâ için ihticâc yaptığı müşahede edilmiştir. Buna ilaveten İbnu’l-Cezerî’nin Neşr’de yaptığı ihticâc uygulamalarının me‘âni’l-Kur’ân ve me‘âni’l-kıraat telifatında yapılan ihticâc işlemleriyle benzeştiği görülmüştür. Yine Neşr’in tevcîh eseri olmaması hasebiyle de İbnu’l-Cezerî tarafından yapılan ihticâcların ihtiyaç merkezli olarak kendini gösterdiği belirlenmiştir. (shrink)

Monetary intelligence theory asserts that individuals apply their money attitude to frame critical concerns in the context and strategically select certain options to achieve financial goals and ultimate happiness. This study explores the dark side of monetary Intelligence and behavioral economics—dishonesty. Dishonesty, a risky prospect, involves cost–benefit analysis of self-interest. We frame good or bad barrels in the environmental context as a proxy of high or low probability of getting caught for dishonesty, respectively. We theorize: The magnitude and intensity of (...) the relationship between love of money and dishonest prospect may reveal how individuals frame dishonesty in the context of two levels of subjective norm—perceived corporate ethical values at the micro-level and Corruption Perceptions Index at the macro-level, collected from multiple sources. Based on 6382 managers in 31 geopolitical entities across six continents, our cross-level three-way interaction effect illustrates: As expected, managers in good barrels, mixed barrels, and bad barrels display low, medium, and high magnitude of dishonesty, respectively. With high CEV, the intensity is the same across cultures. With low CEV, the intensity of dishonesty is the highest in high CPI entities —the Enron Effect, but the lowest in low CPI entities. CPI has a strong impact on the magnitude of dishonesty, whereas CEV has a strong impact on the intensity of dishonesty. We demonstrate dishonesty in light of monetary values and two frames of social norm, revealing critical implications to the field of behavioral economics and business ethics. (shrink)